Služební zákon versus státní úředníci

Blog > Pracovní právo > Služební zákon versus státní úředníci  |  09.04.2014 08:48

Služební zákon je častým tématem politických stran a v poslední době se čím dál více mluví o jeho zavedení do praxe. Měl by se dotknout přibližně 70 tisíc úředníků, kterým výrazně změní život. Na podobu zákona není jednotný názor napříč politickým spektrem, což při možném schválení zákona nedává silnou jistotu pro udržitelnost této právní normy.


Historie současné podoby návrhu služebního zákona sahá do roku 1993, kdy byl zakotven do ústavy ČR, avšak nevyužíván v praxi. Pokus zákon prosadit nastal se vstupem ČR do EU v roce 2002, ovšem neúspěšně. Realita je taková, že ani po dvou desetiletích se nenašla politická vůle tento zásadní zákon pro úředníky ve službách státu prosadit. Jsme jediná země v EU, která doposud nemá platný služební zákon upravující a jasně definující pracovní podmínky zaměstnanců ve státní správě. Zákon o státní službě představuje zlomové opatření, které by mělo jasně definovat a upravovat pravidla pro práci ve státní správě. Upravuje právní poměry zaměstnanců vykonávajících práci v tomto sektoru a zamezuje tak prosazování preferovaných zaměstnanců, kteří nejsou kompetentní a erudovaní k výkonu požadované funkce. V souvislosti s tím by měla být jasně definována struktura odměňování a kariérní postup ve státní službě. Státní úředník bude muset behěm své služební kariéry projít celou řadou zkoušek a testů, které jej budou opravňovat k výkonu zastávané funkce. Proč je zákon o státní službě tak důležitý, tak to ví nejlépe lidé pracující ve státní správě, ale také lidé spolupracující se státní správou. Problém spočívá v silném politickém tlaku, který je na úředníky vytvářen politickými stranami ve snaze ovlivnit klíčové zákony a státní zakázky. Nestabilní prostředí je tu od roku 1993, kdy státní správa prochází neustálou reorganizací, která má být podle politických elit založena na myšlence racionalizace, zlevnění, zeštíhlení a zefektivnění státní správy jako takové. V praxi by to mělo fungovat tak, že se vymění pouze ministr a ostatní zaměstnanci by měli zůstat na svých funkcích a tím zajistit kontinuitu příslušného úřadu. Jmenovat a odvolávat úředníky by měl pouze jejich nadřízený tzv. Superúředník (Generální ředitel státní služby) a tajemníci, kteří budou na příslušných institucích působit. Jmenovat superúředníka bude vláda a odvolat ho bude moci jen prezident ČR. Jmenován by měl být na 7 let a vybírat ho bude vláda ze zaměstnanců, kteří pracovali minimálně šest let ve státní správě. Na starosti bude mít celou agendu vztahující se k působení zaměstnanců ve státní správě. Jsou to krásné teze, ale opravdový zájem stabilizovat státní správu před každými volbami vystřídá politická hra a záměrné odložení celého problému. Pro mnoho společností spolupracujících se státní správou by zavedení zákona znamenalo nepříjemné komplikace a významný zásah do velmi výhodně uzavřených smluv z minulosti. Spolupráce mezi státní správou a politickým spektrem je založena na principu potřeb, které realizuje příslušná politická strana, která je zrovna u moci a snaží se prosadit nejefektivnější kontrolu moci a toku státních financí. Proto nikdy nedojde k úplnému oddělení vlivu politických tlaků na významné a vlivné státní úředníky. Stabilizace samotná není jen o služebním zákonu, ale také o lidech, kteří ve státní správě pracují. Pokud bude motivace uzavírat nevýhodně uzavírané smlouvy a snaha dtran dosazovat vlastní "pokladníky" do systému, nemůže klientelismus a korupci změnit ani zákon o státní službě, i když jeho samotná idea je určitě správná.

© Vašek a Beny


Další články z této kategorie

Vzdělávání zaměstnanců a jejich motivace 13.05.2014 19:30


Diskuse k článku

Žádné reakce.

Přidat komentář


Najdete nás na Facebooku